Základní charakteristika čínské medicíny

Pro čínskou medicínu jsou nejcharakterističtější dva rysy

• jedním je celostní přístup k pojímání člověka. Člověk je chápán jako buňka v organismu vesmíru, která je s ním spojena a podléhá stejným zákonům jako vesmír.
• druhým typickým rysem je používání diferenciální neboli rozlišovací diagnostiky jako hlavní metody pro stanovení diagnózy. Tato metoda velice pečlivě zkoumá a rozlišuje chorobné příznaky u každého člověka a každé nemoci zvlášť a léčebný postup určuje podle chorobných syndromů konkrétního člověka.

Člověka čínská medicína vidí jako zmenšeninu vesmíru, mikrokosmos, v němž probíhají procesy svou podstatou a mechanismy totožné s makrokosmickými ději.

Čínská medicína vychází z učení o yin-yangu a pěti prvcích

Toto starověké učení objasňuje základní principy a mechanismy chodu celého světa. Podle něho je svět tvořen z Qi, prapůvodní substance-energie, skládající se ze dvou protikladných,  avšak v sobě obsažených a spojených složek-yin a yangu. Vlastnosti a zákonnosti jejich vzájemných vztahů předurčují chování všech věcí a jevů, a tedy kromě jiného představují i podstatu zdraví resp. nemoci.

Pět prvků – dřevo, oheň, zem, kov a voda – jsou počátečním rozrůzněním původně jednotlivé Qi, z něhož působením vztahů vzájemného rození a ovládání vznikají všechny další bezpočetné formy bytí.

V člověku ztělesněním pěti prvků je pět orgánů – srdce, slezina, plíce, ledviny a játra, ty řídí chod jeho mikrosvěta.

Klasická čínská medicína – Vladimír Ando