Historie

První záznamy okolo roku 3300 př.n.l. v Mezopotámii. Další zmínky pocházejí ze starého Egypta (Ebersův papyrus 1550 př.n.l.).

K baňkování se používali duté rohy, tykve, bambus, keramika a okolo roku 250 př.n.l. v Egyptě skleněné baňky.

Technika baňkování

Baňkování spočívá v přikládání baněk, ve kterých je vytvořen podtlak. K vytvoření podtlaku se používá zažehnutý tampón, který zahřeje vzduch v baňce. Podtlak vtáhne část kůže a podkoží do baňky a způsobí mimo jiné popraskáni drobných cévek. Zvýší se cirkulace krve, zlepšuje se činnost potních a mazových žlázek a zvyšuje se přísun živin ke tkáním. Dochází k rozšíření cév ve svalech a usnadnění průtoku krve.Po odstranění baněk zůstávají na kůži krevní podlitiny, které z pravidla do týdne zmizí.V praxi se používají i umělé baňky, ze kterých se vzduch odsává vakuovou pumpičkou.

Účinky baňkování

• reguluje tok Qi a krve
• posiluje imunitu
• napomáhá vyloučení škodliviny
• zmírňuje bolest
• zlepšení krevního oběhu a odstranění stagnací
• uzdravuje lymfatický oběh
• odstraňuje svalové spasmy
• zvyšuje sekreci synoviální tekutiny v kloubu
• zrychlení kožního metabolismu
• čistí povrch od jedovatých látek
• podpora a regenerace kůže

Kontraindikace baňkování

• krvácivé stavy, léky na ředění krve, hemofilie
• popálená kůže, otevřené rány, kožní záněty, mateřská znaménka
• oblast břicha a dolních částí zad v těhotenství